Historie školy 2. sv. válka - 1945

Slibný rozvoj školy byl narušen koncem 30. let rozbitím ČSR a vypuknutí II. světové války, která s sebou přinesla postupný úpadek školy. I za těchto ztížených podmínek se ředitelství snažilo zajistit vyučování a provoz dílen. Okupace přinesla napjatou atmosféru ve společnosti. Nepřímo tak přispěla k úmrtí ředitele Ing. O. Bartla. Novým ředitelem byl jmenován Ing. B. Korbel.

V důsledku zavření vysokých škol stoupl počet žáků na 955. Ve školním roce 1941 - 42 se škola musela podřídit množství nových nařízení, výnosů a zákazů. Došlo ke zvýšení učební povinnosti učitelů, byl zvýšen počet hodin němčiny, zavedena dvojjazyčnost u nápisů a razítek, provedena revize knih z hlediska politické, rasové a národnostní závadnosti, od prosince 1941 bylo zakázáno vyučování české literatury a dějepisu, zeměpis byl omezen jen na výklad o Velkoněmecké říši, byly zavedeny maturity z němčiny, učitelé se museli zdokonalovat v němčině, která se stala částečným vyučovacím jazykem v matematice a zeměpisu. Ministerstvo školství upozornilo ředitele, aby ustaly protiněmecké provokace.

Ve školním roce 1942-43 stoupl počet žáků až na 1126, škola tak zachránila mnoho žáků před nasazením do válečného průmyslu. Přesto docházelo k odchodu, mnohdy dobrovolnému, na nucené práce do Německa. V následujícím roce tak počet žáků poklesl na 1041. V září 1944 byli absolventi 2. ročníku v rámci jednoroční praxe nasazováni do Berlína na odklízení trosek po náletech angloamerických letadel. Nasazeni byli také 4 profesoři, 3 učitelé a 2 zřízenci. Při spojeneckých náletech na Pardubice v červenci a v srpnu 1944 dopadla bomba i do školní zahrady. Došlo k poškození oken a dveří u hlavní budovy a dílen.

V posledním školním roce II. světové války poklesl počet žáků na 913. Pro válečné účely byla zabrána budova školy i dílny. Škola se několikrát stěhovala, vyučování probíhalo po hostincích, neboť i náhradní prostory byly zabrány pro vojenské účely. Od konce dubna se kvůli očekávanému převratu neučilo vůbec. Pravidelná výuka začala až v polovině května 1945, tedy až po osvobození a obnovení ČSR.

Kromě poklesu úrovně znalostí žáků s sebou přinesla válka i osobní perzekuci některých žáků a učitelů. V březnu 1945 zahynul v koncentračním táboře Buchenwald žák 3. ročníku Zbyšek Kohout. Nacistickými věznicemi prošli i dílenský učitel Stanislav Jirout a žák Milič Jiráček. Oba se po osvobození vrátili do vlasti. Dva učitelé František Křeček a August Vaníček byli dáni do výslužby, protože bojovali v řadách bývalých čsl. legionářů.

Výuka po II. světové válce byla zahájena v soustružně a umývárně, protože v hlavní budově sídlil Červený kříž a pak Rudá armáda.